Islám je téma, které "hýbe společností". Je emotivní, aktuální, jsou s ním propojeny různé (často oprávněné) obavy že všech možných stran… A proto je pro množství lidí ideálním mocenským nástrojem, který umožňuje manipulaci desettisíců lidí na obě strany.
Já nesnáším, když se mnou někdo manipuluje, nesnáším, když se o něčem otevřeně lže a zástupy lidí to "baští" jen proto, že někdo zneužívá jejich neinformovanost, a zároveň mám osobní zájem na tom, aby ČR nebyl islamizována a nebyly zde oficiálně ani neoficiálně zavedeny žádné prvky práva šaría a zejména hudud, jako se tomu prokazatelně děje na Západě - protože milují svobodu, která je pro mne z nejcennějších hodnot.
Proto jsem se rozhodl napsat sérií "vyvažovacích" článků, které by se na problematiku islámu podívaly z nadhledu, řekly ono nevyřčené "B" k halasně hlásanému "A" a zároveň nabídly unikátně "hybridní" kombinaci faktů teologických, historických, sociologických i bezpečnostně-dynamických, které teprve dohromady podají akurátní pohled na problematiku a pomohly nedopustit fatální chyby v zachování naší svobody.
Abychom totiž mohli problém řešit, musíme jej nejprve identifikovat, vymezit a pojmenovat. Naším problémem není islám jako víra, protože víra je osobní záležitost. Naším problémem je politický islám a islám jako trestněprávní systém, protože nám chce vzít svobodu a donutit nás konvertovat k islámu nebo se v naší vlastní zemí stát bezprávnými oběťmi totálního bezpráví, jaké zažívají náboženské menšiny ve všech zemích s muslimskou většinou a/nebo aplikovaným právem šaría, resp. jeho tresty hudud.
Právě šaría je ve skutečnosti totalitním systémem, který je i podle přelomového rozsudku Evropského soudu pro lidská práva zcela neslučitelný s lidskými právy i demokracií.
Právě šaría, vzdor nepravdám o ní proklamovaným, je nástrojem porobení si nemuslimů, protože její jádro, tresty hudud, se ve všech státech se zavedenou šaríou týkají i Ústavy a nutí k poddání se právu šaría i nemuslimy.
A konečně, právě proponenti šaríi vykazují v sociologické dynamice takřka 100% podobnost s komunismem.
Proces etablování se a instalace islámské theokracie se nazývá islamizace. Džihád, politický islám či ijtihad jsou jen jejími nástroji a dělící hranicí mezi islámem jako osobní vírou a islámem jako totalitní ideologií je odpověď na jedinou otázku: jste pro, nebo proti zavedení práva šaría či jeho prvků v této zemí?
My v této fázi víme, že o islamizaci Evropy neusilují všichni muslimové (např. s mystickými Sufisty bylo soužití možné bez nábožensko-bezpečnostních konfliktů), ale primárně a bezprostředně extrémně nebezpečné sunnitské proudy Wahhabismu a Salafismu. Víme tedy co a kdo. A víme i jak: indoktrinaci doposud neškodných muslimů skrze imamy a mullahy, islamizací vězňů skrze to, že muslimské vězeňské gangy nejlépe chrání své členy, zakládáním islámských škol a ovlivňováním studentů, a konečně systematickou snahou o ovládnutí justice islámskými duchovními a tedy přerodem k teokracii.
Problém je tedy vymezen. Úspěšně řešení ale od toho neúspěšného odděluje několik atributů:
Zde je jasné vidět, že mnohými preferována "řešení" typu "zakázat islám" ve skutečnosti žádná řešení nejsou: nejsou realistická, protože zakázat islám se nepovedlo ani antiteistickým sovětům za nejtužšího stalinismu, vzdor vysídlování muslimů na Sibiř.
Nejsou konkrétní, protože neříkají, jak to prakticky udělat: zákazem veřejných projevu? Co je veřejné, co projev a co islámu, kde vede dělící čára? Zakázat islámskou víru? A jak chcete lidem kontrolovat co mají ve hlavách, zvláště když mají muslimové takíju?
A nejsou udržitelná, protože islamizátoři trpělivě čekají a dekády a staletí se připravují na svou šanci, přičemž čím více a čím brutálnější represi proti islámu čelí, tím odhodlanější a radikálnější mají příznivce. Krom stalinismu tu máme Uzbekistán, kde vaří wahhabisty zaživa a stejně se tam šíří, akorát raději vždy bojují na smrt a odpálí se, než by padli do zajeti, takže i vojáci NATO považují uzbecké bojovníky za nejnebezpečnější. Čečnu, kde nevyhrálo ani plošné bombardování termobarickými raketomety. Čínu, kde totalitní policejní represe též neuspěla. Egypt, kde Salafisté čekali v ilegalitě téměř 70 let a vybudovali si perfektní podzemní struktury. Atd.
Silný nátlak na "zákaz islámu" jako "řešení" dokázal jediné: zcela rozbil českou antiislamizační scénu. Byly zde skupiny sekulárních islámských reformátorů jako Berregouza, rušící 90% hadís a reinterpretujících Korán; oponenti šaríi; náboženské menšiny vystupující proti islamizaci s vědomím toho, jak muslimové utlačují jejich souvěrce po celém světě; oponenti islamizace pro její neslučitelnost s lidskými právy; a konečně ti, kdo chtěli zakázat a "zrušit islám" jako celek.
Poslední jmenovaná skupina svými útoky, křivými obviněními a označením všech ostatních za nepřátele tuto širokou antiislamizační alianci zničila: Berregouza i Lhoťan s publikováním konci a já s čímkoli ohledně islámu též. Konvičkovci se chtěli zbavit veškeré "konkurence", aby získali větší politický kapitál a moc, a "konkurence" se skutečně zbavili.
Až na to, že se ve skutečnosti nejednalo o konkurenci, nýbrž o cihly ve zdi bránící islamizaci, které tak byly vydroleny a výsledek oslabil celou zeď...
Z původně plánovaných tak vyšly jen tyto díly série:
Není zcela vyloučeno, že se k sérii někdy v budoucnu vrátím, akorát "velmi v ústraní", jen na odkaz, aby to neprovokovalo násilnické magory. Série by se zkrátila: namísto 10 dílů, že kterých by vypadlo např. pojednání o kulturním marxismu (úzce spojeném s islamizací Západu), by zůstaly již jen 5-Salafismus, 6-Súfismus, Ahmadíja a Ahbáš, 7-Šaría a politický islám a možná, možná můj návrh "O islámu již nikoli nestranně: řešení", vycházející z již zmíněné podobnosti islámu s komunismem a mých znalostí o bezpečnostně-dynamickém pozadí Afghanistánu, Pákistánu, Somálska, Iráku, Sýrie a Jordánska.
